Úhor

Úhor (od slovesa „úhořit" = odpočívat) je pole, které se po sklizni dočasně neosévá, aby si půda mohla regenerovat živiny, vodu a strukturu. Historicky byl základní součástí evropského zemědělství až do 19. století.

Trojhonné hospodářství (= třípolní systém, viz Trojhonný systém):

• 1. hon: ozim (žito, pšenice)
• 2. hon: jarin (oves, ječmen)
• 3. hon: úhor (ladem, pase se nebo orá)

Třetina polí každý rok ležela ladem. Bez minerálních hnojiv to byl jediný způsob, jak udržet úrodnost. Hospodář na úhoru obvykle:

• nechal paseni dobytka — ten hnojil pole čerstvým hnojem
• přerýval (Bramborová orba) → ničil plevele
• zelený podsev vojtěškou nebo jetelem (od 18. století) — fixoval dusík

Konec úhoru: Mineralní hnojiva (Liebig 1840s, syntéza čpavku Haber-Bosch 1909) odstranila nutnost úhoru. Norfolský 4-honný systém (vojtěška-pšenice-řepa-ječmen) bez úhoru dramaticky zvýšil produktivitu — anglická zemědělská revoluce.

Moderní typy úhoru:

• Zelený a nektarodárný úhor — v ČR jediné druhy úhoru, které se v celofaremní ekoplatbě (2025) započítávají do neprodukčních ploch; zelený úhor je dvouletý závazek. V letech 2015–2022 se úhor mohl počítat do ploch v ekologickém zájmu (EFA) v rámci greeningu.
• Černý úhor — orané, neoseté pole. Dnes spíše ekologicky problematický (eroze).
• Aktivní úhor — pásy nektarodárných rostlin pro opylovače, biopásy, biopas (viz Biopásy).

V ČR dnes:

• Úhor (pro ekoplatbu jen nektarodárný nebo zelený) se započítává do neprodukčních ploch — v základní ekoplatbě (2026) jich musí být aspoň 5 % orné půdy (po přepočtu váhovými koeficienty).
• Na úhoru platí od 1. února do 15. srpna zákaz sklizně a pastvy (podmínky ekoplatby 2026).

Etymologie: praslovanské *ǫgorъ* (= pole nechané ladem). Související slova: ladina (úhor po více letech), honitba (revír na úhoru), pole (kontrast: pole = obdělávané, úhor = ne).

Viz též Trojhonný systém, Osevní postup, Meziplodiny, Biopásy, Regenerativní zemědělství.