Co stojí české zemědělství

Cenové nůžky popisují poměr mezi cenami vstupů (nafta, hnojiva, energie, krmiva) a výstupů (obiloviny, mléko, maso). Když se otevřou — vstupy rostou rychleji než ceny komodit — farmář vydělává méně, i když má stejnou produkci. V letech 2014–2021 byl poměr stabilní; v roce 2022 se rozevřel rekordním tempem.

Spouštěč 2022 byla ruská invaze na Ukrajinu: cena zemního plynu (ze kterého se vyrábí 80 % dusíkatých hnojiv) vystřelila +250 % YoY, motorová nafta překročila 47 Kč/l, NPK hnojiva přes 30 Kč/kg. Pšenice se sice krátkodobě dostala na 9 800 Kč/t (rekord), ale v roce 2023 spadla pod 5 000 Kč/t — zatímco vstupy zůstaly vysoké.

V roce 2024 vstupy klesly přibližně o 15 %, výstupy ale propadly o víc — řepka z 18 000 na 11 000 Kč/t, mléko z 11 na 8,5 Kč/l. Podle Zelené zprávy MZe 2023 čistý zisk podniků klesl meziročně o ~40 %, počet podniků v ekonomické tísni dosáhl 18 %. V 2025 dochází ke stabilizaci, ale poměr je stále horší než 2017–2021 — zhruba o 12 procentních bodů.

V roce 1990 chovala ČR 3,42 mil. ks skotu, z toho 1,24 mil. dojnic. Začátek 90. let byl řezem: transformace JZD a státních statků, ztráta odbytu na východních trzích, otevření trhu evropským dovozcům. Mezi 1990–1995 stádo skotu kleslo o 38 %, dojnic o 32 %. Žádné jiné odvětví českého zemědělství neutrpělo tolik.

Vstup do EU v roce 2004 přinesl mléčné kvóty a dotace, ale i konkurenci. Stádo se kvazistabilizovalo na ~1,4 mil. ks. V roce 2015 EU kvóty zrušila — krátký skok produkce, ale následoval pád výkupních cen mléka pod 7 Kč/l (2016 mléčná krize). Mnoho farem skončilo s mlékem, část přešla na masný skot (Aberdeen Angus, Charolais), ale celkový stav skotu stále klesá.

V roce 2025 je skot na ~1,3 mil. ks (Eurostat), z toho ~310 tis. dojnic. Specializace: dojnice koncentrovány do Vysočiny, Pardubicka, Jihočeského kraje. Masný skot drží Beskydy, Šumavu, Krkonoše — využívá horské pastviny pro krajinotvorbu. Důsledky úbytku: méně statkových hnojiv → dehumifikace orné půdy (pokles humusu o 5–15 % za 30 let), oslabená biodiverzita pastvin.

České zemědělství dělí 4 výrobní oblasti, vymezené nadmořskou výškou, srážkami a kvalitou půdy. Kukuřičná oblast (do 200 m, jih Moravy + Polabí) — nejlepší černozemě, kukuřice, cukrovka, vinice, ovocnářství. Řepařská (200–350 m, střední Čechy) — pšenice ozimá, řepka, cukrovka. Bramborářská (350–600 m, Vysočina, Českomoravská) — brambory, ječmen, oves, pícniny. Pícninářská (nad 600 m, hory) — TTP, pastviny, masný skot.

Středočeský kraj je obilnice: 17 % české pšenice + 20 % cukrovky. Jihomoravský kraj má 90 % vinic ČR (18 600 ha) a +32 % nárůst ploch kukuřice 2020–2024 — kvůli bioplynkám. Vysočina je největší producent brambor (35 %) a mléka (18 %). Olomoucký kraj — chmel a mák. Karlovarský — nejmenší zemědělská produkce (3 % ZPF), naopak nejvíc lesa.

Trend posledních 10 let: rozšíření kukuřice v nížinách (energetika), úbytek cukrovky (zrušené kvóty 2017), růst řepky (biopaliva, cíl ~344 tis. ha). Brambory ustupují kvůli importu z Polska a Německa. Vinařství zažívá comeback — v roce 2024 ČR vyprodukovala 600 tis. hl vína, dvojnásobek oproti 2010. Klimaticky se hranice "kukuřičné oblasti" posouvá na sever zhruba o 50 km za 25 let.