Mez

Mez (od staročeského *meža* = hranice) je úzký travnatý nebo křovinatý pás mezi dvěma poli. Historicky to byl praktický předěl mezi vlastníky půdy (hranice plužiny) i ochrana proti splachu půdy.

Funkce historicky:

• Hraniční pás — viditelně oddělovala vlastnictví. Často s mezníky (kameny, sloupy) na rozích.
• Krajinný prvek — domov pro zvěř, ptactvo, hmyz. Nebyla intenzivně obdělávaná.
• Cesta pro povozy — širší meze sloužily jako polní cesty.
• Pastva pro drobný dobytek — kozy, ovce se pásly „na mezích" když pole bylo osetá.

Likvidace mezí 1948–1989 (kolektivizace):
JZD a státní statky sceelovaly pole do obřích bloků (často 50–200 ha) pro nasazení velké techniky (T-150, Š-180, Fortschritt). Tisíce kilometrů mezí v ČR padlo. Důsledky:

• Akcelerace vodní eroze (žádné zelené pásy zachycující splach)
• Pokles biodiverzity (zánik útočiště pro hmyz, ptáky, drobnou zvěř)
• Vznik velkých homogenních „prérií"
• Změny mikroklimatu (sušší krajina, větru otevřená)

Návrat mezí 1990–dnes:

• Ekoplatba: mez jako krajinný prvek se započítává do neprodukčních ploch celofaremní ekoplatby; od roku 2025 lze žádat i o platbu na údržbu krajinných prvků (2026: 37 882,00 Kč/ha) a na vytváření nových (10 558,08 Kč/ha).
• Greening (2015–2022): krajinné prvky včetně mezí se dřív počítaly do ploch v ekologickém zájmu (EFA).
• Podmíněnost: krajinné prvky chrání standard DZES 8; proti erozi na ohrožených plochách platí DZES 5.
• Evidence — mez je jedním z typů krajinných prvků evidovaných v LPIS (nařízení vlády č. 307/2014 Sb.).

Šířka mezí dnes:

• Klasická mez šíře 1–3 m mezi poli
• Široká mez 5–10 m, často s keři (trnka, šípek, hloh) — pro vodní hospodářství
• Lineární remízek 10+ m — funguje jako biotop
• Biokoridor 20+ m — propojuje větší biotopy

Pomístní názvy s „mez" jsou v ČR všudypřítomné: „Na Mezích", „Velká mez", „Mezní cesta", „U mezníku", obce „Meznice", „Meziroka", „Meziboří".

Viz též Biopásy, Eroze půdy, Trojhonný systém, GAEC (Dobrý zemědělský a environmentální stav), Lán.